Jak jsem se stala královnou nákupů

Aneb jak i mě posedlo šílenství jménem Dny Marrianne. Nevím, zda se ke slovu přihlásila má holčičí stránka povahy, po babičce zděděná jistá shánčlivost podpořená zrozením ve znamení býka nebo jsem se opravdu na chvilku zbláznila. Ale já, která nemám v lásce davy, jsem vyrazila do nákupních center v době, kdy jakýkoliv živočich s kapkou estrogenu v těle pase po jistých malých červenobílých papírcích, aby je směl vyměnit za oblečení, lesklé tretky či pití.

S těmi davy to byla nadsázka. Žiju ve velkoměstě, tak jsem zvyklá na tlačenice a proplétání mezi těly. Nedělá mi to radost, když do mě někdo šťouchá, ale musela jsem si na to zvyknout, když chci využívat služeb podzemky a o Vánocích se projít po Staromáku. Byť zběsilí, neorganizovaní nakupující nejsou o nic horší, než pár zájezdů turistů v centru města.

Pro začátek jsem si došla do Arkád do knihkupectví Dobrovský. Sleva 25% je nabídka, kterou rozhodně stojí za to zvážit a já stejnak přemýšlela o pár knihách, které si pořídím jakmile nastane vhodná chvíle. Těmi kousky, které jsem si nakonec odnesla domů je Divotání, pokračování Šepotání od A. G. Howardové a šestý díl Stopařova průvodce galaxií s názvem A ještě něco napsaný Eoinem Colferem.

Pak jsem jela na Chodov, kde jsem zašla do Manufaktury. Miluju jejich ručně dělaná mýdla a hlavně to z višní. Má totiž intenzivní těžkou, sladkou vůni, které prostě nemůžu odolat. Pak jsem si dala pauzu a k tomu jsem popíjela čokoládový creamer ze Starbucks.

Shopaholické třeštění vyvrcholilo, když jsem zašla - to vás pobaví - do hračkářství a koupila jsem si tam panenku. Pro sebe. Je to moje terapeutická pomůcka. Vlastně celý den mi pomohl najít klid v duši. Když o tom, tak přemýšlím, možná bych měla napsat pojišťovně, jestli by mi ten nákup neproplatili v rámci programu rehabilitace duševního zdraví, jestli něco takového existuje.

Ve čtvrtek jsem nesnášela celý svět a toužila jsem po tom udělat něco nečekaného až šokujícího. Jedna z méně životu nebezpečných alternativ bylo to, že se vykašlu na školu a zmizím na Aljašku, kde budu v dřevěném srubu žít se smečkou huskyů. Nakonec jsem se spokojila s postavičkou ze seriálu.

Po násilném ukončení existence školy mých snů a smrti dvou členů rodiny se musím dát dohromady a je to zdlouhavý proces a někdy mám pocit, že mi někteří nejbližší (nezáměrně) házejí klacky pod nohy. Díky jedné slevové akci a dnu stráveném jako jeden anonymní článek v davu jsem opět na čas získala trochu chuti do života. V příštím článku vám napíšu víc o své nové hračce.