Jak Vesmír Chaosu vznikl

Jako spousta autorů i já jsem začala jako vášnivá čtenářka. Po slabikářích a pohádkách, přišly nejprve typicky holčičí knížky o balení kluků a problémech puberty, to vyvažovala dobrodružná literatura jako Správná sedma a jiné dobrodružné knížky hlavně detektivky s dětskými hrdiny. S novým tisíciletím, konkrétně s rokem 2002, přišla změna i do mého života. Objevila jsem Harryho Pottera. Ovšem, přestože mě obrýlený čaroděj zaujal, k fantasy jako takové jsem ještě úplně nepřilnula. Krátce na to, však do kin přišel film Pán Prstenů: Společenstvo prstenu a máma se přiznala, že knižní předlohu máme doma (výtisk ještě z totáče)! Hned jsem se dala do čtení. Středozem mě jednoduše uchvátila, od té doby jsem se vášnivě věnovala objevování dalších světů jako například Midkemii, Alagesii, Narnii, Dračí říši a další.

Po fázi pasivního konzumu literatury, přišlo napodobování. Už Konfucius, pokud to skutečně řekl on, považoval napodobování za jeden ze tří nejčastějších způsobů učení. Vyznává ho i příroda a neutuchající produkce fanfikce a fanartu tuto metodu jen potvrzuje. Člověk prostě, alespoň zezačátku potřebuje vzory, aby se mohl osamostatnit. Moje fanfikce byly překvapivě o hrdinech z Marvelu, X-menech a Spidermanovi (ovšem nikdy jsem žádnou nedopsala). Když už mě napadlo něco, o čem se dá mluvit jako o vlastním díle, tak to bylo pořád silně ovlivněno tím, co jsem četla nebo viděla v kině či televizi. Například Tajemství noci (které skončilo krátce po začátku) je vyprávění o tom, jak se několik dětí dostane do kouzelného světa nebo Dračí hvězdy inspirované sáhodlouhými mangami pro dívky. Anime na mě totiž z mých obsesí působí nejdéle, i když jsem si ze začátku samozřejmě neuvědomovala, že sleduji právě pohádky (a později seriály pro mládež) vyrobené v Japonsku.

Původně to měla být fanfikce. Nejen na jedno téma, ale měl to být rovnou megacrossover (fanfikce, kde fanoušek kombinuje více originálních spolu nesouvisejících příběhů mezi sebou) mezi Středozemí, Narnií, Alagesií, Elyonovou zemí a naším současným světem. Pak jsem se ale rozhodla to změnit. Chtěla jsem stvořit příběh, který bych mohla považovat za svůj vlastní. Daří se, Vesmír Chaosu je jiný, je můj. Obydlený různými postavami, které se časem mění a některé mají děti. Je to svět s vlastními dějinami, kde dozvuky určitých činů doznívají i staletí potom, co se odehrály.