Jarní dumání: Fan překlady

1. Fanouškovské překlady knih

Já v zásadě fanouškovské překlady knih nepotřebuji. Anglicky i německy umím a knihy z jiných jazyků se prakticky amatérsky nepřekládají. Řekněte sami, kolik z vás bylo v poslední době nadšeno novou španělskou paranormální romancí nebo francouzskou dystopií a probudila se ve vás touha jí začít překládat? Tak vidíte. Amatérsky se překládá ještě z užšího okruhu knížek, než profesionálně, což je na jednu stranu pochopitelné – málo lidí umí ten jazyk, méně na dostatečné úrovni a téměř nikdo nemá chuť se do něčeho takového pustit, když je to stojí čas a nic z toho nemají – ale i škoda, protože neexistuje jenom Amerika, i v jiných zemích píšou dobré knihy, o kterých se neví. Jedinou výjimku tvoří japonská manga a anime, ale to nejsou knihy. (Jestli existují do češtiny přeložené tzv. light novels, to nevím, ale pokud ano, nestyďte se mě o tom spravit.)

Přesto považuji všechny překladatele za respektu hodné lidi snažící se o porozumění mezi národy. Při pohledu na odpočinkovou četbu nebo hollywoodský slaďák se to nezdá, ale i díky takovým lidem se nám přibližují cizí kultury. Jako každá jiná věc má však i fanouškovské překladatelství svou temnější stránku. A sic tu, že nakladatelstvím kvůli nim utíkají peníze.

Nejčastěji se totiž překládají knihy, o kterých se ví nejvíc a ty už většinou vycházejí nebo velmi brzy budou vycházet i v češtině. V takovém případě se jedná v podstatě o pirátství. Sice za to překladatelům neplatíme a ti si své výtisky většinou koupili sami (obzvlášť v případě zanícených fanoušků), ale jeden blog čtou desítky lidí a když ti si knihu nekoupí, tak to nakladatelství nepotopí, ale poškodí to vydávání toho autora. Na pokračování nebo i jen dotisk se tak dá zapomenout.

Člověk se musí ptát, co jim překlad přináší? Buď jsou to zanícení fanoušci nebo honí návštěvníky blogů nebo obojí najednou. Fanoušci chtějí ostatním zprostředkovat zážitek z četby a ve svém zápalu si neuvědomí, že porušují autorské zákony. Honiči návštěvníků si vytipují nejoblíbenější knihy a doufají v četnou návštěvnost blogu.

V ideálním případě by se měli fanoušci zaměřit na neznámé věci, jež se tu v rozmezí minimálně dvou let nebudou vydávat. (Pokračování zavedených sérií nepočítaje.) Aby jim umožnili získat čtenářskou základnu, ale aby nepoškozovali nakladatelství a v případě, že by se nakladatelství rozhodla vydat knihu oficiálně, by správně měly své překlady stáhnout a nechat maximálně první kapitolu jako ukázku pro budoucí kupce knihy. To se však nikdy nestane. Protože jsme lidi a lidi jak známo mají špatné vlastnosti.

Netrpělivost, lakomost a podobné špatné vlastnosti. Od informátorů jako Syki se člověk dozví o prima knížce a když zjistí, že to někdo přeložil a má k tomu volný okamžitý přístup, hádejte co udělá. Lakomost je jasná. Neochota platit. Proti tomu upřímně řečeno ani knihovny nepomohou, protože i tam se platí. Minimálně to jistě, ale gratis je gratis. Ještě bych dodala lenivost chodit do knihovny. Ono si jaksi nic nepůjčíte, když ani nejste ochotní tam dojít. A pak knihovny nemají pobočky ve všech vsích. Já bydlím v hlavním městě, takže mám velkou výhodu v tom, že když budu chtít, můžu zajet do několika poboček MLP, ale v ČR existují i vísky, kam dávají lišky dobrou noc a výlet do knihovny je pomalu celodenní. Výsledek volby mezi nedostatečně zásobenou pobočkou knihovny a vše obsahujícím internetem je pak jasný.

Ani já nejsem dokonalá a přestože ráda knihy vlastním, netisknu si vlastní peníze. Proto si nemohu dovolit koupit každou knihu, co bych chtěla, ale pořád jich nakupuji dost, abych i při občasném uklouznutí zůstávala na přímé stezce. Naopak se musím krotit, abych si mohla dovolit i něco jiného, než knihy. Na rozdíl od Abyss si kvůli umění kus žvance neodpustím.

Fanouškovské překlady nejsou apriori zlé, i když si to někdo myslí. Naopak dají se použít jako reklama. Například Requiem fénixe je pěkný webkomiks, ale bez překladu by ho v Čechách prakticky nikdo neznal. (A i tak není slavný.) Stejně to jistě funguje i s literaturou. O autorovi a díle se musí vědět, aby nakladatel vůbec začal zvažovat, jestli ho či je vydá. Proto taky vychází, co se zahraničních trhů týče, nejvíce americká, britská a německá produkce. Tyhle trhy jsou prostě největší a reakce fanoušků nejhlasitější.

 Ano z fanouškovského překladu jako takového autor peníze nedostává, ale vrátí se mu jakmile prodá práva oficiálnímu vydavateli. Když o autorovi nakladatel neví, tak nemá ani šanci práva na knihu prodat. Je tu risk, že by se mohlo stát, že jediní, koho kniha zaujme jsou ti, kdo tu knihu přečetli už na webu zadáčo a že by knihu nikdo nekupoval. Ovšem o tom pochybuji. Za prvé tu máme sběratele knížek, kteří chtějí vlastnit vlastní výtisk. Pak je tu skupina, která se o knize dozví šuškandou, ale z principu nechodí na blogy fan překladatelů. To už máme dvě skupiny platících zákazníků. Když k tomu přidáme i mou teorii o těch, kdo si na blogu přečtou kousek knihy, ale víc se nedozví, protože blog začne mezitím obsah zase stahovat, pak tu máme základ možného fenoménu a na marketingovém oddělení je pak pokračovat v šíření osvěty.

Nejsmutnější na překladu je stejně to, když to někdo neumí a skutečně jediným rozdílem mezi amatérem a profesionálem se stává to, že jeden z nich dostává plat.