Jarní dumání, sedmé vydání

7. Délka četby

Co blog, to výzva, předsevzetí nebo obyčejný slib, že bloger stihne v nadcházejícím období přečíst ještě více knih, než doposud. I já mám doma hodně nepřečtených knih, které bych už ráda zdolala, ale holt mi to trvá. Jsou knihy, jež dokážu přečíst poměrně rychle, ale není jich mnoho. Knížky, které jsem slupla do čtyřiadvaceti hodin bych spočítala na prstech jedné ruky. Většinou to vychází na týden, když mě kniha chytne a já mám dost času se jí věnovat. Avšak klidně se to čtení táhne jako smrad i měsíce, když mě kniha nebaví, případně mám hodně vedlejších povinností a kniha má přes pět set stran a k tomu váží metrák.

Pravdou však je, že já obecně s četbou nespěchám. Mnohem raději si ji užívám. Ani mi nevadí, když se dozvím nějaký spoiler. Upřímně někdy mě to, co jiní považují za spoiler, nakopne si tu knížku vůbec přečíst. Když je knížka čtivá, dočtu ji, přestože vím, co se stane. Špatné je, když mi vadí styl a děj mi přijde tak nudný, že je mi vlastně jedno, co se stane. To zvědavost mě totiž nutí číst. Jsem zvědavá na zápletku, charaktery a, proč si to nepřiznat, i na použité slovní obraty.

I když mám volný den, nevěnuji se jen četbě. Lenivá nálada prosazuje sledování anime, poslouchání hudby či hraní videoher. Chuť po akci vyžaduje sport. Hlavně to nádherné slunné počasí mě táhne na inliney. Někdy se i dokopu k psaní. Ať už pro blog nebo vysněnou budoucí publikaci. O domácích pracích a učení se do školy se raději ani nezmiňuji…

Je to hoďka sem, půlhoďka tam, ale čas se nasbírá a najednou je noc a člověku se klíží víčka. (Nebo jde pařit, ale ve vztahu k přečteným stránkám to vyjde nastejno.)

I samotná rychlost čtení je dost relativní pojem. Někdo postupuje pomalu, protože ho kniha nebaví a nebo jako já si představuje, co se v knize děje. Ne všechno v textu pochopím dokonale, například takové představování si kostýmu postavy je pro mě největší výzva, protože neznám a především si okamžitě nevybavím všechny termíny, kterými se popisuje oblečení. I přesto všechno se snažím si během čtení přehrávat v hlavě obrázky toho, co se děje jako film. Zajímavé je, že si to v 99% automaticky představuju jako anime, ale tak prostě funguje můj mozek.

Některé scény jsou tak skvělé, že je čtu i několikrát. Celou knihu opakovaně nečtu, ale jsou scény, ke kterým se i po měsících, dokonce i letech ráda vracím. Jenže to opakované čtení už známých scén mě taky zdržuje od objevování nových knih! Je to strašné dilema. XD

Trochu závidím těm, kteří jsou schopni číst v dopravních prostředcích. Mě se nedělá špatně jen ve vlaku. Dokonce ani v letadle se nevydržím dívat do knížky dlouho, ale no, každý máme v něčem smůlu.

Závěrem prostě řeknu, abyste si četbu knížek užívali po vašem a nenechte se hnát. Raději pomaleji vychutnejte hezká slova dobrých knih, než abyste je zhltli a pak marně přemýšleli, na co se dát dál.