Kafka na notýsku

Tak vypadá můj sedmý popsaný notes. Obsahuje nové nápady, nové citáty a nějaké ty moje malůvky vzniklé ve chvíli, kdy nevím, co psát ale nechám propisku na papíře a bezmyšlenkovitě s ní pohybuju. Nejčastěji takto čmárám geometrické vzorce. Kolečka, čtverce, trojúhelníky. Nebo dudluju očka. Takovéto čmáranice prý něco prozrazují o osobnosti člověka, ale nevím co. Musíte si to vygooglit.

Mimochodem už dlouho jsem vám nevyprávěla nic ze svého života. Teď jednu perličku mám a mohla by vás pobavit. Na naší škole visí od prosince neobyčejná dekorace. Vlastně je to studentský projekt, ale to jsme zezačátku netušili. Tím projektem je lano s klobásami. Prostě nám od stropu až k zemi visela čtyři patra uzenek.

Taková věc vždycky získá mou pozornost, protože jsem člověk, který má rád jídlo. Například právě uzeniny. Takže se přiznám, že mě napadlo si jeden buřtík uloupnout, ono by se to dalo s nějakou tyčí, koštětem, něčím. Jenže pak jsem si uvědomila, že to tam někdo musel dát a jakou si s tím dal práci, tak to mě chuť celkem rychle přešla. Navíc mi přišlo trapné a hloupé, abych se jako členka akademické obce drápala a pro kus žvance ničila dekoraci, když jsem obstojně zajištěna a nehladovím. Druhý den už několik klobás chybělo, to asi zaplnily žaludky chudých, hladovějících studentů, které nepodporují rodiče.

Nakonec se buřty snědly úplně, ale úplně všechny, takže chudák student musel nainstalovat novou várku klobás, tentokrát jsou něčím chemicky ošetřené, aspoň podle cedulí odrazujících od jejich konzumace. Konečně však víme záměr projektu. Jde o to ukázat, jak se krátí čas do zkoušek, tím, že se postupně stříhá lanko a pak, že se student pobytem ve škole kazí, protože ve škole tráví čas, který se už nedá vrátit zpátky, ovšem zase získá znalosti. V paměti LA však už navěky zůstanou uzeniny jako něco, co zaměstnance i studenty vybičovalo k mimořádným výkonům. Maso je silná motivace. Člověk nemůže žít jen o instantních polívkách.