Něco o mně (Random facts)

31.  Mám ráda textové rpg s dobrým příběhem. Zkusit prožít život jinak. Vydat se na dobrodružství a přitom být v pohodě doma. Někdy mě napadne jít na LARP, ale je toho potřeba tolik zařídit (kostým, znát pravidla, cestu) a jsem stydlivá, pro mě je těžké přijít mezi do té doby neznámé lidi a začít se přátelit. Zezačátku skoro nepromluvím, až později, když se rozjede zábava, tak se směji a dělám legraci. Holt mi trvá, než se aklimatizuji.

32. Nesnáším, když se lidi zabíjejí, když se mlátí, když na sebe křičí. Nesnáším násilí. Hlavně, když jsou oběťmi děti. Ale je mi líto i dospělých i zvířat. Nesnáším také hádky, mezi mnou a někým, ale také mě znervózňuje i jen pomyšlení, že by se pohádali mí přátelé.

33. Ve fikci je to jiné. To se mi líbí bitvy i souboje mezi dvěma bojovníky. Obdivuji zbroj i zbraně nebo schopnosti. Například ve filmech nebo v komiksech, když autoři popustí uzdu kreativitě, tak je to lahůdka.

34. Nepovažuji se jen za Češku, ale i za Evropanku a především za Pozemšťanku. Chci tím říct, že se nechci vymezovat proti žádnému národu, rase a kdovíčemu. Žijeme na stejné planetě, tak se spolu naučme žít.

35. Neumím číst ani zapisovat noty. Abych uměla něco zazpívat, musím to naposlouchat. Když jsem jednou „hrála“ na triangl, musela jsem mít na papíře s textem vyznačeno, kdy mám zahrát svůj tón, abych se trefila. To fungovalo.

36. Nevadí mi homosexuálové, lesbičky, asexuálové, transsexuálové, metrosexuálové (já vím, že tohle není sexualita, ale životní styl) ani bisexuálové. Co mi ale vadí je, když někdo nutí do sexu nebo obtěžuje někoho/něco, co se nemůže bránit! Takže v zásadě nesnáším pedofily, zoofily a nekrofily (tuhle úchylku toleruji ve fikci, když jde o vztah mezi smrtelníkem a pohledným nemrtvým, ale vrah, který zabije někoho, aby ho následně mohl ojet je prostě hnus společnosti). Z této logiky věci by mělo vyplývat, že by měli své úchylky potlačovat i lidé, které přitahují rostliny a věci. No, pokud si jen někde v soukromí leští nádobíčko a svůj objekt tím neničí, tak je mi to v zásadě jedno a doufám, že to nevadí ani objektům zájmu.

37. Jsou chvíle, kdy chci jen v klidu doma vegetit. Někde v koutku být na pár minut až hodin sama, nerušena. Pak jsou zase akce, na které se těším. Výlety s přáteli nebo rodinou do kina, restaurací, divadel. Ježdění na srazy, i když tam znám jen hrstku lidí. Nechci být celý život osamoceným poustevníkem, ale zároveň nemám v sobě dost energie ani touhy být každý den nezdolným pařanem. Jsem stejně ráda v centru velkého města jako na chatě.

38. Nemám ráda nakupování bot. V naprosté většině. 99% bot, co mají v obchodech mě totiž tlačí! Takže se stává, že strávím několik dnů pobíháním po obchodech, než najdu jeden! Pár, ve kterém můžu chodit. Mám totiž vysoký nárt a široké chodidlo a na takový tvar moc bot nedělají, takže zkouším a zkouším a zkouším…(Letos jsem, ale měla štěstí na výborné sportovní boty. Od firmy Nike. Jsou sice s černou podrážkou, ale nedělají na podlaze šmouhy a je mi v nich blaze.)

39. Nejsem moc sportovní typ, ale jsou sporty, co fakt miluji. Hlavně, když se u toho bavím s milými lidmi. Například se pravidelně stýkám s kámoškou Helenou. Jednou jdeme na squash, jindy na kolečkové brusle. A už skoro tři roky chodím na zumbu. Začalo to tak nečekaně, ale opravdu jsem se do toho zažrala.

40. Nesnáším matiku, ale ráda luštím sudoku. U toho se nemusí počítat rovnice.

41. Můj psík se mnou spí v posteli. Má u ní postavený schůdek, aby si mohl vyskočit i seskočit, kdykoliv bude chtít. Někdy mi spí u hlavy, nebo si zaleze k nohám. Také v noci cestuje mezi posteli a pelíškem. Když byl mladší, tak v noci cestoval mezi mou ložnicí a ložnicí rodičů, ale teď chodí k rodičům jen v případě, že se o víkendu probudím dřív, než oni a on je chce očmuchat a pomazlit se s nimi.

42. Věřím, že rodina má držet při sobě. Podporovat se, naslouchat si, radit, ale i dávat tomu druhému prostor k seberealizaci.

Týrání rodiče, dítěte, sourozence nebo i rodinného mazlíčka je jedno z nejhorších zel jakého se člověk může dopustit.