Přišlo léto!

Ovívaná jemným dechem větráku si tu ťukám do počítače, zatímco si na ulici chodci vroucně přejí, aby byli máslem a mohli se konečně roztéct, aby byl konec jejich utrpení.

Vím, jak jim je. Včera a dnes jsem absolvovala dvě cesty horkem v Praze ze školy domů. Obě kvůli zkouškám a pokaždé jen poloviční vítězství. Z plánovaného zápočtu a tří zkoušek jsem získala jen jednu zkoušku a zápich. Takže mě čekají dva druhé pokusy (ale zatím nevím, kdy budou) a ještě zkouška příští pondělí. Za vynaloženou námahu jsem si dala dárek a objednala si anglickou knížku. Během učení se na zkoušky se mi podařilo dočíst antologii New weird a dnes pro změnu padl Plukovník Gabriela Garcíi Marquéze a hned jsem od tohoto Kolumbijce rozečetla Pohřeb velké matky. Obě knížečky jsou tenké (Pohřeb jsou povídky a Plukovník novela) a magický realismus je prima volba, když člověk neví, jestli má spíš chuť na pořádnou fantasy nebo spíš na něco reálného. Voilà! Tento žánr má obojí. A navíc už jsem dlouho nečetla nic hispánského (až na záznamy přednášek Jorge Luise Borgese), bylo na čase to napravit. Pak by to taky chtělo sehnat si dalšího Zafóna.

Když mám ještě energii, tak se pokouším psát, ale kvůli přípravě na zkoušky jsem té energie věru moc neměla, takže jsem vyplodila jen báseň do soutěže pořádanou Duší pisálka a NikaRoovy. Poezie nepatří k mým silným stránkám. Zatím jsem napsala jen pár haiku a do jedné povídky jsem vměstnala lyrično, ale pořádné básně jsem snad za život napsala dvě (tři?). Ta jedna (nebo dvě) z dávnověku ani nestojí za řeč a ani zveřejnit ji nemůžu, protože zmizela neznámo kam. Ta druhá je ale jiné kafe. Cítím v kostech, že by mohla být konkurenceschopná.

Tak si užívejte teplíčka, lidi. Mimochodem zatímco toto píšu, přišla máma s vaničkami zmrzliny a jedna se nám už do toho mrazáku nevejde, tak je naší povinností ji sníst. :D