Sen aneb Létáni se Sun Wukongem

Poznámka: Tohle je taková hříčka napsaná pro dílnu kreativního psaní. Nic významného. Inspirováno hudbou z filmu Paprika, konkrétně skladbou Girl in byakoya od Susumua Hirasawy.

Jdu nádherným městem plným nízkých podlouhlých baráčků s širokými zahradami a jezírky nebo naopak vysokých věží, kde každé patro má vlastní stříšku z hnědočervených, zlatých nebo jen zlatě lemovaných zelených tašek. Každá je o něco menší a menší. Střechy jsou prolomené a zakončeny špičkou.

Kolem mě projde zástup lidí držících lucerny nebo hudební nástroje, uprostřed hloučku nese skupina mužů masku draka. Postupně se střídají ve skákání, takže to vypadá jako když dráček tančí do rytmu bubnů a píšťal.

Dav je pestrý. Nejenže lidé nosí různě barevné oblečení s motivy ptáků, zvířat a rostlin, ale i jejich kůže hraje od odstínů červené přes namodralou bílou až po různé druhy zelené. Jiní mají zvířecí celé hlavy nebo třeba i jen uši.

Pár méně i více lidských postav procházelo průvodem s nosítky na ramenou. Nosiči se starali o pozlacené i postříbřené oltáře se soškami bůžků a jinými drahocennostmi. Na jednom oltáři se spolu s několika soškami vezl i mladík s opičími, ale pohlednými rysy. Byl průměrné štíhlé postavy s celým tělem pokrytým nazrzlou srstí. V levé ruce držel pozlacenou hůl a na čele se mu leskla zlatá čelenka.

Všimnul si mě, jak se proplétám tanečníky a oslavenci omámená silnou a všudypřítomnou vůní koření, lišácky se na mě usmál a ladně seskočil ze svého stanoviště přímopřede mě.

Mírně se uklonil: "Jsem opičí král Sun Wukong." Ukloním se také: "Já jsem Akasha, cestovatelka a dobrodruh." "Rád tě poznávám, Akasho. Řekni, chtěla bys ty poznat jaké to je umět létat?" "Jistěže," souhlasím hned. Opičák si vloží do úst palec a ukazováček, zapíská. Z nebe záhy přiletí mráček. Sun na něj směle naskočí a podá mi ruku, aby se mi lépe lezlo. Opičákův dopravní prostředek je na dotek stejně měkký jako vypadá. Vyrážíme nad zašpičatělé střechy.  

Průvod se valí všemi většími ulicemi. Z dálky stejně chaotický a pestrý jako z blízka. Je jako duhová bystřina zvířené řeky. Letíme stále výš a výš až se dostaneme mezi mraky. Natáhnu ruku, bez námahy projde chladivou masou vzdušných par. "Drž se pevně!" Zavolá Sun Wukong a já ho obejmu v pase. Sun dělá přemety, piruety a i vůbec se předvádí. Mrak nezpomaluje. Vítr mě šlehá do očí, až začnu slzet, ale jsou to spíš slzy lítosti, že tohle již nikdy nezažiju.

Při přistání prohodím: "Škoda, že nemám čas letět celou cestu až na západ." Sun se ke mně nakloní a zašeptá: "Vrať se a proletíme spolu celý svět."

Usměju se a zavřu oči. Probudím se.