Top ten 15

Nejoblíbenější knižní klasiky

Ačkoliv se soustředím spíše na moderní literaturu, snažím se dokopat se i ke klasikám a dříve jsem byla dokopána školou. Některé mě moc neoslovily, jiné mě naopak pohltily.

10. Návštěva staré dámy od F. Dürrenmatta

Starý D. napsal minimálně dvě vtipné hry (napsal toho víc, ale nevím, jak moc je to vtipné, protože jsem pak četla už jen detektivku Soudce a jeho kat a ta teda veselá dvakrát nebyla) Fyziky a zde jmenovanou Návštěvu staré dámy.

9. Kronika ohlášené smrti od G. G. Marquéze

Už ten titulek mě dostal. Vražda? A k tomu ještě ohlášená? Jak k ní mohlo dojít? Tyhle otázky ve vyvolaly nezvyklou míru zvědavosti (nezvyklou co se povinné četby týče). Doporučuji pro sváteční čtenáře klasiky i pro španělofily, je to tenká knížečka, ale děj je zajímavý a i přes časové skoky se dá ve scénách orientovat.

8. Tartuffe od Moliéra

Divadelní hry bývají to lepší z povinné četby, jsou kratší, než většina románů a mnohdy i o dost záživnější, v některých případech jsou dokonce vtipné. Nejvtipnější jsou vedle Dürrenmatta právě Moliérovy hry, ale nemyslím jen Tartuffa. Velmi známý je i jeho Lakomec. Obě komedie doporučuji všem.

7. R.U.R. od Karla Čapka

Rozumovi univerzální roboti, kdo by si nepamatoval, že tady padlo poprvé ono slovo, co vedlo k Asimově Nadaci a dalším dílům sci-fi. Pro někoho varování před nebezpečími pokroku, pro jiného oslava lidstva a znak naděje, že i když nastane něco, co téměř vyhladí lidskou rasu, vždy opět povstaneme. Rozborů je spousta, ale hra je zajímává i sama o sobě, aniž bychom nutně hledali kontext.

6. Pán prstenů od J. R. R. Tolkiena

Sorry, ale nemohla jsem si ho odpustit. Berte to jako moje vyjádření radosti nad tím, že i fantastika se počítá ke klasické literatuře a je uváděna i v kánonech. Krleš!

5. 451° Fahrenheita od Raye Bradburyho

Tahle bomba vznikla, když nadávání na málo čtenářů ani dystopie nebyly mainstream. I Tak by to se to dalo popsat, ale v této knížečce je toho mnohem víc. Varování zabalené do Bradburyho poetického jazyka.

4. Dobrý člověk ještě žije od R. Rollanda

Není tu moc děje, v podstatě to je jedno velké sousedské poklábosení s jedním bodrým Francouzem, ale mě to bavilo. Částečně to bylo stylem, ale i tím, že chci taky jednou za čas číst o obyčejných lidech a to Colas Breugnon je. Rozpustilý, svérázný a milující víno, ženy a zpěv. Zkrátka takový typický sympatický frantík.

3. Farma zvířat od G. Orwella

Taková bajka pro větší čtenáře, ale novodobý Ezop Orwell to vystihl velice přesně. Je dobře, že je tohle dílo zařazené do povinné četby, protože tam rozhodně patří.

2. Million od Marca Pola

Million je osm set let starý cestopis, ale zaujal mě jako aktuální televizní reportáže ze všelijakých světakrajů. Poučí člověka o pár tehdejších zvycích, zmíní se o několika mýtech a to celé poměrně poutavě, Polo se nijak přehnaně nevykecává.

1. Romeo a Julie od Williama Shakespeara

Hra o tragické lásce je, troufám si tvrdit, Shakespearovou nejznámější hrou a právem. Poezii moc nemusím, ale tento anglický bard je jedním z mála, jehož verše mě dokáží skutečně nadchnout.