Zabijácká výuka

23.03.2016 12:03

Po 21 svazcích a 18 kapitolách jsem úplně vyšťavená a dojatá dočetla mangu Ansatsu Kyoushitsu v angličtině pojmenovanou jako Assassination Classroom. Pokud nevládnete příliš vyvinutými anglickými skilly pak netušíte, že název odkazuje k tomu, že se příběh točí kolem jedné třídy, kde se žáci učí zabíjet.


To samo o sobě zní drsně, ale ne neuvěřitelně. Ve světě fikce máme různé více či méně švihlé vzdělávací instituce. Ostatně existují školy pro ninjy, školy pro kouzelníky, školy pro pohádkové postavy, tak proč ne pro zabijáky. Jenže to je právě to. Škola jako taková je vlastně normální. No, normální není to pravé slovo vzhledem k tomu, že jde o satirickou kritiku japonského vzdělávacího systému a podle japonských čtenářů to autor vystihl poměrně přesně, i když k tomu
přidal uměleckou nadsázku. Řekněme, že je fungující, v jistém smyslu.


Zpátky k naší třídě. Jde o třídu 3E, na té prestižní škole jsou považováni za líný a stupidní odpad školy. Jde o systematickou diskriminaci, která trvá už roky, ale ten letošní je trochu jiný. Začalo to tím, že začátkem března něco zničilo skoro tři čtvrtiny měsíce. Pak se to něco ke svému činu přihlásí. Je to velké, žluté, má to asi deset chapadel a často se to šklebí. Někdy se to podepisuje jako Nadlidská bytost, ale pořádné jméno to nemá. Bytost také prohlásí, že v březnu příštího roku zničí zeměkouli, pokud nebude splněna jedna podmínka. Žluťák se z nějakého lidem neznámého důvodu rozhodl jít učit na nižší střední a prohlásil, že jeho studenti mají plné právo pokoušet se ho během roku zabít. A jakouže třídu si to žlutý chapadlák vybral? Bingo, 3E!


Takže nejhorší studenti ze školy se od nynějška nepotýkají jen s písemkami a přijímacími zkouškami na vyšší střední školu, ale k tomu mají speciální trénink dovedností nájemných vrahů. Žáci ovšem nejsou jediní, kdo si na pana učitele brousí kudly, motivace je veliká. Kromě záchrany planety jde o deset miliard jenů, do honu na Korosenseie (tak ho pojmenovali žáci) se zapojí kdekdo. Do nebezpečí se tím však dostávají i samotní žáci.

  

Manga splňuje několik typických bodů, které se v shounen mangách vyskytují často. Protagonista je tak trochu outsider, ale díky píli, vytrvalosti, přátelství a moudrému mentorovi se vypracuje na silného a čestného bojovníka. Nepřátelé jsou čím dál mocnější a šílenější, takže hrdina má vždy před sebou nějakou výzvu. Postavy hned kulí oči a padá jim brada kdykoliv jejich kamarádi řeknou něco hloupého, neslušného nebo bláznivého.


Zároveň to není čistě jen akční dobrodružství pro malé kluky. Z velké části je to i komedie. I v napjatých situacích si kreslíř se čtenáři pohrává jako kotě s klubíčkem vlny. Například v jedné scéně se parta mladistvých delikventů chystá znásilnit dvě školačky ze třídy 3E. Jeden ze zloduchů se nahne nad budoucí oběti a mluví o tom, jak jim zničí bezchybnou reputaci a tak dále, a tak dále. V tu chvíli v jednom rámečku vypadá jeho tvář jako Kristus na fresce po "prvotřídní" renovaci od Cecilie Gimenez. Chlapec nebyl nijak nádherný ani předtím, ale ten vizuální gag ho teda nezkrášlil už vůbec. (Takto vypadá ta freska, o které mluvím: http://ichef-1.bbci.co.uk/news/1024/media/images/62428000/gif/_62428393_frescopic.gif)

Jsou tu i sci-fi prvky, kritika lidských vlastností a i trocha filozofického přemítání.


Nejvýraznější postavou zůstává Korosensei. Nejde pouze o jeho kanárkové zbarvení a rychlost mach 20, ale i o jeho excentrické chování. Tahle robotnička nedá dopustit na sladké, dámy s výraznými dekolty a své studenty špehuje i po skončení vyučování. Někdy své studenty dohání k šílenství svou dětinskostí, jindy prokáže svůj intelekt a moudrost, když jim pomáhá s přípravou
na skutečný život. Zkrátka Korosensei si zaslouží cenu Amos roku.


Někdy se mi pletlo, jak se který student jmenuje a v čem přesně spočívá jeho talent, ale bojové scény jsou dost přehledné, což mě těší. Je fajn, když mangaka dokáže postavám dát pohyb a dynamiku a ještě k tomu tak, aby člověk dokázal sledovat, jak souboj probíhal. To není ani zdaleka samozřejmé.  


Můžete to číst jako příběh o dospívání konkrétních postav plný legrace a potrhlých postav i situací. Jako thriller plný zvratů, který vás bude napínat a nenechá vás do poslední kapitoly vydechnout. Jako metaforu, že nová generace "zabíjí" tu starou a nastupuje na její místo; o tom, že pouto mezi učitelem a žákem je obousměrné a ovlivňuje obě strany. Můžete to číst jako satiru na japonskou společnost, vědce, vzdělávací systém, lidské slabosti a další. Nebo jako úvahu
o životě a smrti; o tom, co to znamená zabít někoho a podobně.


V každém případě se připravte na pořádnou jízdu v nadzvukové rychlosti!


Diskusní téma: Zabijácká výuka

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek