Zápisky o zápisnících (1. část)

Nikoho nepřekvapí, když řeknu, že pro psavce je nejdůležitějším psacím načiním, hned po tužce, papír. Sběratel příběhů nejvíc píše na počítači, protože je to pro něj otrava všechno psát v ruce, ale zjistil, že dobrým pomocníkem při plánování příběhů jsou zápisníky. Ty si beru na delší dovolené i krátké výlety, k moři do hor, prostě všude. Mají tvrdé desky, což někdo, kdo je tahá všude s sebou skutečně ocení. Kamkoliv jedu musí mě doprovázet alespoň jeden, protože bych nerada přišla o možnost zaznamenávat si své myšlenky. První nápady na novou povídku či román totiž píšu do zápisníků. Jména postav, hlášky, stručný popis děje nebo prostředí, to všechno si poznamenávám, než se pouštím do pořádného psaní.

Taky vlastním hromadu tužek, propisek, bombičkových per i gelovek. Různobarevné bombičky i gelové tužky se hodí, když mě přestane bavit psát obyčejným modrým inkoustem. Což se stává často, ale naštěstí mám vždy dost barevného inkoustu v zásobě.