Zprávy z mého života

Znáte ten pocit, kdy stačí chvilka a změní vám to život? Když se stane něco úžasného a vy tomu dlouhé hodiny nemůžete uvěřit, protože je to prostě tak skvělé? Tak to jsem zažila dnes dopoledne.  Po třech týdnech učení se a klepání se strachy ze zkoušky jsem pokořila další nesnáz na cestě za svým snem! Složila jsem zkoušku z poetiky, kterou jsem dělala dnes podruhé. Nebylo to snadné, zkouška měla dvě části – písemnou a ústní – a já byla nervózní, ale pořádná příprava se vyplatila.

Já jsem nervózní před každou zkouškou a snažím se to před zkoušejícími nedat najevo, ale u téhle to bylo obzvlášť těžké, protože jsem už jednou zažila podobnou situaci a ta skončila podstatně hůř. Předtím, než jsem nastoupila na LA jsem studovala na UK. Vydržela jsem tam přesně rok, dál to nešlo, protože jsem nedokázala udělat jednu zkoušku a to jsem absolvovala asi čtyři pokusy. (No hrůza. Rok jsem pak nikde nestudovala, protože jsem nečekala, že to tak projedu a nenapadlo mě dát si přihlášku jinam.) Poslední pokus byl právě na přelomu srpna a září. Dodnes na to nerada vzpomínám a i při přípravě na LA jsem se snažila na to nemyslet, abych nepřivolala další prohru.  

A dobře jsem udělala, protože má víra v sebe zafungovala a odešla jsem s dobrým výsledkem i pocitem. Dvakrát nevstoupíš do téže řeky. Těmto slovům věřím čím dál víc, protože pro můj život platí. I to, co se mi zprvu zdá jako deja vú není úplně totožné s první situací. Opět se mi dostalo důkazu, že jsem si vybrala tu správnou školu a že na Literární akademii patřím. Druhý ročník začíná první podzimní den a já se už strašně těším. Jo, vážně se těším do školy. Upřímně a hodně. Proto už nesním o tom, že jednou mi přinese sova dopis z Bradavic. Já už ho mám.

Po absolvování zkoušky mi spadl kámen ze srdce, protože jsem se bála, že budu mít špatné svědomí z toho, že jsem byla na Natsuconu a že si pořádně neužiju zítřejší knižní sraz. No a teď to vypadá, že zítřejším kinem, pokecem s knihomoli a knihomolkami a možná i nějakým tím nákupem knížek (už mám zamluvené tři *smích*) oslavím konec prvního a vstup do druhého ročníku studia.

Pokud někoho čeká opakování zkoušky nebo reparát maturity, tak nevěšte hlavu. Dokud žijete, tak se všechno dá nějak vyřešit. Soustřeďte se na přípravu, ale nezničte se, protože abych parafrázovala knihu Kazatel je „Čas učit se a čas odpočívat“ a to platí i před zkouškou, nejen po ní.