Animefest podruhé!
Další con, další zářez na pažbě. K dnešnímu dni jich mám přesně šest. Dva za Advíky, dva za Akicony a nyní i dva za Animefesty. Tento májový sraz považuju za skvělý způsob jak oslavit narozeniny. Letos se sice obě data nestřetla, ale zábavy jsem si užila dost. Taky to byl první con, na kterém jsem nebyla sama. Vyhrála jsem totiž volný vstup a ten jsem darovala kamarádce. Měla jsem štěstí, že neměla v pátek žádnou zkoušku, a zpříjemnila mi už tak pěkné chvíle.
Sraz se opět povedl. Chválím pozvání Jonathana Clementse. Jeho přednáška i workshop výrazně obohatily program. Výběr filmů byl famózní. Viděla jsem dva, ale ty byly. Hlavně Letní symfonie. Ta mě přiměla k zamyšlení, že když se najde člověk, který označí anime za blbost pro děti, vytasí se otaku s návrhy na, co by se měl ten dotyčný podívat, aby mu došlo, že sice některé anime mají jako cílovou skupinu děti, ale že se jako jiná média i anime má mnohem širší záběr, než se nevědomým masám zdá. To je logický postup, jenže padají návrhy jako horrory, thrillery, snímky s vysokou mírou násilí a potoky krve. Podle mě by bylo lepší ukázat těmto ignorantům spíše snímky jako je právě Letní symfonie.
Je to dojemný příběh na základě reálné biografie, ale přesto pozměněný vlivem umělecké licence. Snímek kombinuje hned TŘI typy zobrazení, typickou anime kresbu zkombinovanou s počítačovou animací a dokonce záběry ze skutečného světa. Kdybych mi někdo říkal, že je to taková fúze tří způsobů, asi bych se lekla, aby z toho nebyl paskvil, ale ne naopak to posunuje film umělecky o příčku výš. Tuhle pecku si rozhodně pusťte, pokud milujete úžasné soundtracky, nenechte si Symfonii ujít. Když má film pěkný hudební doprovod je to hezké, ale u snímků zabývajících se hudbou a hudebníky je bezvadný soundtrack nutností a nemusím snad dodávat, že zpěv hlavní hrdinky tuto podmínku splňuje. Dalším plusem je lidskost příběhu. Hlavní hrdince klade osud do cesty překážky, ale ona je svojí pílí i odhodlaností překonává, takže přes smutné chvíle je konec happy endem. To ukazuje, jak rádi se Japonci dojímají. Je těžké najít anime, kde by měla hlavní postava oba rodiče, kteří po dobu příběhu zůstali na živu. Na druhou stranu myslím si, že každá kultura ocení příběh o člověku, kdo se nenechal udolat a dosáhl svého snu.
Mimochodem tip na film Děti následující hlasy dostali orgové ode mě a já ho zase získala na stránce goboiano.com
Samotné očumování cosplayů je zážitek. Ne vždycky poznám postavu, ale to kostýmům na kráse neubírá, spíše to svědčí o tom jak široký je výběr fandomů. Například jsem nepoznala jeden obzvlášťě propracovaný cosplay. Dlouhé světlé šaty a komplikované cosi na zádech a zvláštní dekorace na hlavě to všechno musela dávat dotyčná dohromady měsíce, ne-li roky.
Brook z One pieceu měl moc děsivou masku, která se k postavě přátelského kostlivce nehodila, zato skupinka holek, co šly za pokemon gijinkas (= polidštěné postavy příšerek) tu podobu trefila na výbornou. Dragonaira a Raichua jsem poznala okamžitě. Bulbasaurovi, jež se kolem mne prosmýkla ve frontě, pomohla kartička připnutá k boku, ale tu jsem viděla dřív, než jsem stihla zahlédnout cibulku na zádech a tudíž jsem si ani nestihla tipnout o jakou postavu jde. Pak jsem zahlédla holku, co možná šla za Blazikena (mého nejoblíbenějšího pokemona ze třetí generace; Hrála jsem totiž rubínovou verzi s ohnivým starterem). Píšu možná, protože měla kalhoty s plamínky, co má i Blaziken na nohou, ale protože šlo zase o gijinku, tak pochopitelně neměla zobák, takže teoreticky mohlo jít o úplně jinou postavu. :D
Tím bezkonkurenčně nejlepším bodem programu však pro mě byl křest Vějíře a následná autogramiáda. Ten pocit, že jsem můj příběh má konečně podobu komiksu a je dokonce prodáván byl skvělý. Ještě k tomu byl umocněn pozváním na pódium a pak tím, že lidi chtěli můj podpis. Můj dík patří Janiko za to, že Metro tak skvěle ztvárnila a samozřejmě i DanuQ, Shinjimu, Jirkovi Tesařovi i dalším, kdo se na Vějíři podíleli. Obálka je super a příběhy jsou mnohem vyrovnanější, než v předchozích ročnících. Bylo to prostě senzační. Tak jsem si řekla, holka, pamatuj si tenhle pocit a piš, aby se mohl opakovat. Na příští rok chystám komiksovou adaptaci jedné mé povídky. Tak nashle na dalším srazu.