Dotek smrti - prolog

Mám přes 50 fandů na facebooku, přes 60 fandů na tumblru a twitteru, tak oslavuju. A konečně mi přišel kalendář s podpisy spisovatelů fantasy. Taky mi došla fleška v podobě Ironmanovi hlavy, ale na tu jsem zdaleka nečekala tak dlouho.  Toto je začátek k další rozpracované knížce. Děj se odehrává hned po Cestě duše. Že mám těch rozpracovaných příběhů nějak moc? Mě to povídejte, vždyť jsem tu zveřejnila jen tu pomyslnou špičku ledovce, jak se říká.

Dotek smrti - prolog

Žebrák se choulil ve svém kabátě pokoušeje se zahnat rostoucí chlad ve svém nitru. Jeho nezáviděníhodný stav nezavinily nízké teploty, ale strach. Nejprve jej chudák vnímal jen jako cosi neurčitého. Předzvěst něčeho strašného však s každou minutou sílila a nabývala tvar. Po páteři mu znovu proběhl impulz mrazu, na čele se mu však zaperlil pot. Ze všech stran slyšel podivné šustivé zvuky, připomínalo to kroky, kroky někoho, kdo nedokáže pořádně zvednout nohu a jen ji ledabyle táhne po zemi.

Do nosu mu pronikl puch hnijícího masa. Tulák byl zvyklý na všelijaké smrady od odpadků po zápach špíny na tělech dalších bezdomovců, jenže to, co se mu vkradlo do chřípí nebylo pouhým důkazem o přítomnosti kdejaké skládky. Z odposlouchávání rozhovorů šťastnějších, nebo přinejmenším movitějších, obyvatel města vyslechl, že někdo vykrádá hroby. Čím dál častěji přicházeli Lidé s teoriemi o puchu smrti v ulicích a mizejících Lidech. Žebrák tomu přirozeně nechtěl věřit, přestože si všiml, že pár jeho přátel z ulice zmizelo. Dříve se domníval, že se jednoduše vydali žebrat někam jinam nebo se prostě upili. Nebezpečí, jež se mezitím stalo ošklivě konkrétním, mu však jasně dalo najevo, že ať už chudáci skončili kdekoliv, dobrovolně tam nešli.

Mozek oslabený alkoholem a strachem dokázal pracovat už jen na pudové úrovni. Jeho majitel byl plně ovládnut instinktem můry prchající před predátorem. Musí najít osvětlené útočiště. Nejlépe takové, kde bude hodně lidí.

Podvědomí nehledalo žádné konkrétní místo, ale nohy si tento příkaz vyložily po svém a vydaly se cestou, kterou znaly bosy i v podrážkách, když měl jejich majitel štěstí a našel vyhozené boty.

Když však bezdomovec dorazil k dobře známé budově přivítala ho nelítostná tma za okny a cedulka zavřeno. Nehty se zadřely do dřeva. Z očí mu vyhrkly slzy plné bolesti i zděšení.

Kéž by dnes hostinský zavřel až o později. S radostí by snesl jeho nadávání na téma 'bez peněz do hospody nelez' a podobné řeči, jen kdyby ho zachránili ony důvěrně známé čtyři stěny.

Intenzita smradu i zvuků prozrazovala, že kořist už nemá, kam uniknout. Tulák to pochopil, sklesle se svezl do sedu na ojíněné schody. Ze všech sil se snažil vyhnat z hlavy myšlenku na šouravé kroky za sebou, když roztřesenými prsty vytahoval láhev s posledními doušky na dně a na ex ji do sebe obrátil. Když už to musí
být, tak se na to aspoň napije. Byla by to setsakramentská škoda nechat po sobě tuhle slivku.

Hrdlo opilce sevřela ledová ruka. Příšerný zvuk praskajících kostí již neslyšel, nežil.