Jarní dumání 3 - knižní série

Nekonečný příběh: ano či ne?

Nevím, jak vy, ale jsou lidi, kteří se začnou zajímat o nějaký film/knihu/skoro cokoliv a ukáže se, že ono dílo má pokračování. Jeden díl, dva, tady ten seriál má zase spin-off, no, asi si dokážete udělat představu. Někteří jsou nadšení a s radostí skupují všechna DVD či jiné zboží s touto značkou. Ta druhá skupinka koulí očima po každé zmínce, že vyšlo další pokračování, že natočili další film…Zkrátka chtějí to utnout.

Já patřím k typu lidí, kteří, když si něco nebo někoho oblíbí, tak o něm chtějí vědět všechno. Proto mě vícedílné série neštvou, i kdyby jejich autoři chtěli hlavně vydělávat peníze. Protože i chamtivý cynik může mít dar vyprodukovat dynamický příběh s postavami, které se vyvíjejí a přimíchat do toho pár originálních prvků a – voilá – umění je na světě. Talent je talent. Sudičky ho nedávají do vínku jen tak někomu, ale ani si neprověřují kvalitu jeho charakteru, takže stejně jako existuje někdo, kdo chce hlavně vydělat peníze a spoléhá se na řemeslnou zručnost, někde žije i velmi nadaný a ovšem taky zištný umělec. (Když někdo takový napíše prvoplánovou komerci, tak to na ní není vidět a všichni mu to zbaští jako nejvyšší umění. Ti nejšťastnější proráží s novými žánry či novými pojetími starších žánrů.)

Když se někdo takový potká s múzou a zaujme svým provedením, vzniká frenčíz procházející médii. Z knih jsou filmy, z filmů jsou počítačové hry, z her jsou komiksy a k tomu se točí seriál s postavami v alternativní realitě. Nehodlám tu naříkat, že některé příběhy jsou moc natahované. Upřímně je to věc tvůrců, pokud mají k příběhu, co říct, pak fajn, vždyť mě nikdo nenutí, abych si jejich produkty koupila. O to víc mě baví hořekování ostatních, kteří byli unešení prvními příběhy a to pokračování si pořídí taky, ale zároveň se bojí, že to autor na konci pohnojí.

S tím souvisí i takzvané retcony nebo oživení frenčízu pro novou generaci, případně pokračování příběhu o x let v budoucnosti světa. Pravdou je, že poněkud znejistím, když zaslechnu o tom, že se něco takového chystá. To má spojitost s nostalgií. Buď jsem to žrala v dětství nebo mi přišly úžasné postavy, které mají být v pokračování po smrti. Každopádně je mi jasné, že to předělání nikdy není stoprocentně stejné jako předloha. Pokud však tvůrci zachovají určitou atmosféru originálu a spojí ji s novými prvky, většinou si zvyknu a nemám problém zůstat ve fandomu. V těch méně šťastných případech si mentálně vytvořím osobní kánon a pokračování ignoruju. Konečně vždycky mám jednu nezpochybnitelnou svobodu, můžu jednoduše přestat sledovat jakýkoliv fandom. Je to energeticky úspornější, než nadávat na hrabivé autory. (Tím nemyslím, že jsou všichni tvořiví lidé chamtiví a už vůbec si nemyslím, že by neměli dostávat zaplaceno. Touto frází vycházím z reakcí některých natahovanými sériemi unavených fanoušků.)  Jednoduše se vrhnu po jiné nejbližší mánii a užívám si (například) četbu. Pořád je tu ale šance, že se k sérii vrátím. Někdy pravda mizivá, ale existuje.