Jarní dumání 4: filmová a seriálová zpracování
Filmová a seriálová zpracování
Tohle je jedno z těch témat s potenciálem na vytvoření flame war. Lidé mají tendenci reagovat vášnivě a tvořit tábory. V minulosti nás rozdělovalo kde co. Od hranic přes náboženství. V současnosti se k tomu přidaly fandomy. Spory o oblíbenosti děl mohou zajít daleko a co teprve, když do konfliktu vstupují i adaptace původních děl? No to jsou potom další slova do pranice.
Původní dílo může být cokoliv. Nejčastěji to bývá kniha, ale někdy je to i seriál a existují i případy počítačových her viz. Lara Croft. A pak tu máme adaptaci. Stejný základ, ale protože jde o přechod z jednoho média do druhého, je nutné přizpůsobit děj a atmosféru. Podle mého názoru to někdy tvůrci přehánějí a adaptace jsou tak volné až je to skoro jiné dílo, ale to je můj názor v několika případech. Neplatí to naštěstí o všech adaptacích.
V tomto článku se budu zabývat hlavně vztahu kniha-film a je jedno, co bylo originálním dílem a co adaptací. Já osobně vztahy mezi předlohou a adaptací dělím do čtyř skupin. Rozdělení je pouze podle mých osobních preferencí. Rozhodně ho nemíním nikomu cpát. Jen aby bylo jasno…:
1) Ta, kde je kniha lepší, než film
To jsou asi nejčastější případy. Prostě proto, že do celovečerního filmu se všechno nevejde nebo je adaptace na můj vkuv příliš volná. Nižší rozpočet seriálů k tomu taky přispívá.
Sem řadím Harryho 4 až 6 a spoustu dalších.
2) Ta, kde je film lepší, než kniha
Jo, i takové případy existují a kdo nechce uznat, že se někomu mohou pohyblivé obrázky líbit víc, než písmenka, ať se jde vycpat.
Takovým případem je například Narnie, i když i tam jsou drobnosti, které se mi víc líbily v knihách, ale řekněme, že filmy ukázaly to zajímavé a vynechaly nudné moralizující Lewisovy plky.
3) Znám jen film/knihu, ale to druhé číst/vidět nechci (zatím)
Do této škatulky knihy si řadím takové k/f, jejichž adaptace jsem viděla/četla, líbili se mi, ale ne natolik, abych prahla po seznámení se s předlohou. Přes to, že ráda čtu, jsou knihy, které si neplánuji přečíst a u těch se spokojím s filmem a naopak.
Například Šifra mistra Leonarda. Knihu máme doma a si jsem si jí prolistovala, ale nezaujala. Myslím, že to bylo tím autorovým stylem, protože číst knihy, kde znám děj mi nevadí, pokud se mi líbí práce s jazykem. Tady to prostě nevyšlo. Smůla.
4) Ta, kde jsou kniha a film kvalitně vyrovnané (a dokonce spolu vytvářejí unikátní umělecký zážitek)
Ti nejšťastnější a nejvzácnější snímky. A moje nejoblíbenější. Základní charakteristiku postav, světa a všeho zná člověk z knihy, která musí být ale sama o sobě minimálně řemeslně velmi propracovaná. Ke knize se přidává obraz, hudba a celkové oživení scén. Nemyslím jenom suché ukázání na plátně, ale i přidání hlášky, která přestože nepochází z originálu, postavu vystihuje tak dobře, že sedí jako *píp* pr na hr *píp*.
Hunger games – o těch už jsem se tu rozepsala v článku Hravé hladovění. Opakuji, když vezmeme k. a f. zvlášť, tak působí nanejvýš ‚meh‘ dojmem. Takovéto ušlo to, ale nenadchne to. Dohromady to sice na Oscara ani Nobelovku není, ale zabaví to.
Harry Potter – Jednička, dvojka, trojka a obě sedmičky, ano. Zbytek, ne. Tam ty kratší knížky ještě do filmu nacpaly, ale s přibývajícími stránkami, jim ubývala kvalita. Musím si povzdechnout znovu: „Kéž by rozpůlili už šestku, pak by to byli o tolik lepší filmy.“
Pán Prstenů – Přiznám se, že některé pasáže jsem v knížce přeskočila, protože chvílemi to psaní drhlo. Zřejmě jsem Pána prstenů četla v moc nízkém věku, takže mě jeho styl nenadchl tak moc, abych ho musela dodnes zbožně vzývat, ale propracovaný svět a zajímavé postavy jsem oceňovala už tehdy. Jackson dokázal zajímavé rysy postav ještě zvýraznit, zdlouhavé pasáže textu předělal do dynamičtějšího děje a najal prvotřídní kostyméry, mistry speciálních efektů a zvuku. Vzniklo mistrovské dílo. (Tom Bombadil a vymetení kraje mi sice taky chybí, ale nic není dokonalé. LOTR fenomén je však proklatě blízko.)