Nástroje smrti nehrály před prázdnou Lucernou

Naopak se nás na knižním sraze sešlo dost. Konečně jsem naživo viděla Moiru, laurdes, Polgaru, Filipa a Kačennku (a další).

Soutěže byly prima. Fakt si na ně nemohu stěžovat, protože díky nim, mi domů přibyl Železný král. V prezentaci bych uvítala spíše informace o nových knihách nebo méně známých, ne sté opakování nejprovařenějších titulů. Před kinem jsme se ještě s pár holkama vytratily, abychom využily svých slevových kupónů (rozdávaly se na akci). Konečně jsem si pořídila Atlas mraků, jehož filmové zpracování je úchvatné, a Papriku, která též dostala filmovou adaptaci, ale animovanou. Mimochodem anime Paprika od režiséra Satoshiho Kona je také velmi kvalitní podívanou.

Pak přišel na řadu vrchol večera. Promítání Města z kostí. Nejprve shrnutí v několika bodech:

1) Město z kostí bylo lepší, než první díl Hladových her.

2) Z démonů šel strach, i když u jedné scény v půlce jsem se neubránila pousmání, protože mi připomněla Muže v černém jedna, konkrétně nábor nových agentů a přístup Willa Smithe alias agenta J. Jo, ten by věděl, co dělat, kdežto Clary jen seděla a čučela. *smích*

3) Když už jsme u emzáků…Ve filmu několikrát zopakovali průpovídku, že všechny historky jsou pravdivé. Tudíž i příběhy o mimozemšťanech. V tom případě musí být ten rádoby básník ze začátku filmu Vogon, protože poezie to byla strašlivá.

4) Rozhodně se nemíním v žádné z mých recenzí zmiňovat o jisté části těla jedné z hereček. Zaprvé to dělá skoro každý, takže už to vážně není cool. A za druhé je mi to jedno. Pořád je to hezká holka a filmu to nijak neublížilo, takže tak.

Na fan stránku Neoluxoru jsem napsala toto:

Zfilmovaný první díl Nástrojů smrti byl příjemným průměrem, některé scény byly dokonce lehoučce nadprůměrné. První polovina byla nabytá aluzemi, žánrovými klišé a dialogy byly plné otřepaných frází. Ale démoni byli správně děsivý, a když padla nápaditá hláška, tak byla dobrá. Silnou stránkou filmu byly herecké výkony, postavy sice mohly někomu připadat nesympatické, ale Lily Collinsová a spol. je ztvárnili dobře. Ve druhé polovině získala hlavní hrdinka nějaké šedé buňky navíc a akce šlápla na plyn. Hudba, efekty i bojové scény byly slušné. Docela jsem zvědavá na pokračování, takže snímek rozhodně úplně nezklamal. Nesmíte na něj jít s příliš vysokým očekáváním, ale po tom, co jsem od vícero lidí slyšela, že to je podle zahraničních recenzentů propadák, jsem byla celkem příjemně překvapena. Dávám 60%.

Což pořád ještě platí, samozřejmě. Jen bych dodala, že nevím, jak je to s obsahem knih, ale ošetřovna v institutu vypadá navlas stejně jako v Harrym Potterovi. Jen herci jsou jiní a štáb přidal andělskou runu, aby divákům bylo jasné, že opravdu, ale opravdu nejsou v Bradavicích. *škleb*

Sourozenci Alec a Isabel jsou teda prvotřídní mrchy. Hlavně Alec. Má problém, no a co? Není jediný na tomhle světě! Jsou lidi (s nadpřirozenými schopnostmi i bez nich), kteří se s homofobním okolím a nešťastnou láskou vyrovnávají líp! Co se jeho sestry týče: Hrozné, jak se od útlého věku trénovaný jedinec po jedné napůl nepodařené akci úplně psychicky sesype, zapomene, že existuje něco jako logika a těsně před vpádem nepřítele se rozhádá se svými spojenci. Dobrá práce, ženská. Naopak Clary postupem času získává na schopnostech i na chytrosti.

Líbil se mi i konflikt postavy knihovníka. Je to psychický problém? Není to psychikou, ale magií? Vlastně se to nedozvíme, ale je to vskutku zajímavý motiv. I Krasomil Pohroma (nomen omen pro ty, kterým se jako mně počeštění jména nelíbí) působil zajímavě. Na první pohled floutek, pod povrchem zlaté srdce.

Prostě pohodová koukačka pro mládež. Ani zarytým odpůrcům filmování knih nevytečou kvůli shlédnutí oči z důlků, to mi věřte.