Retelling alias převyprávění

Na to druhé téma jsem fakt neměla. Rozhodně ne hned teď, protože kdybych to psala dnes, tak by celý článek vypadal asi takto: Proč tohle téma sakra?! Já to nečtu. Tečka. Tak erotiku přeskakuji a jdu na převyprávění.

V zásadě proč ne. Samotná myšlenka mě dokáže nadchnout, ovšem kamenem úrazu bývá, jako i v jiných případech, zpracování. Starodávné mýtické postavy žijící v současném velkoměstě, Odysseus jako pilot kosmické lodi, popelka kyborg? Ok, to všechno jsou nápady, které se můžou, ale nemusí povést.

Převyprávění je ošidné. Změna žánru nebo perspektivy se může povést, ale může také celý nápad pohřbít. Co mi na převyprávění ještě vadí je, když je dobrý nápad napsán špatně stylisticky, nebo když je příběh překombinován nebo zbytečně okleštěn (některé příběhy potřebují rozvést jako sůl). Mám ráda, když autor použije hodně dobrých nápadů a dovedně je propojí, avšak když se nepovede jednotlivé části hezky skloubit, tak je to průšvih.

Sama se jako autor inspiruji, kde se dá a dobrý námět je dobrý námět. Rozhodně je škoda takové věci nevyužít. Převyprávění neznamená kopírovat. Při převyprávění se musí využít hodně vlastní kreativity, když je jí nedostatek, tak to nikoho nezaujme, protože ten stejný příběh tu už přeci jednou byl. Převyprávění i ta dobrá někdy narážejí na neochotu čtenářů, kteří podléhají předsudkům. Buď je to právě názor, že je to všechno na jedno brdo (To horší bohužel ano.). Nebo také, že mají o něčem svojí utkvělou představu a nechtějí, aby jim jí někdo rušil. S tím se potýkají nové verze klasických horrorových postav jako jsou upíři nebo vlkodlaci. Například romantický horror Stmívání leze spoustě lidem krkem, protože upíři Meyerové nejsou dost krvelační. Přiznám se, že já osobně nemám chuť pouštět se do Percyho Jacksona. Právě z důvodu, že mám ráda ty verze řecké mytologie, co jsem poznala a tato nová mě neláká.

Dalším nebezpečím pro převyprávěné příběhy je to, že pokud se určitá prvotní verze opravdu hodně zalíbí, pak se jí chopí hodně přepracovávatelů a nastává přesycenost čtenářů. Tento jev se vyskytne o to dřív, když se lidem do rukou dostane příliš mnoho nekvalitních příběhů. Česky řečeno, mají toho pak plné zuby.  

Takových předělaných verzí Pýchy a předsudku je nepřeberně (a jsou roztroušeny po celém kvalitativním spektru). Máme moderní Jonesovou i horrorovou Austenovku s oživlými mrtvolami, dokonce vznikly i vlogy ve stylu P&P. Kdesi v koutku pak pláčou opuštěné a takřka zapomenuté příběhy, které mají tak akorát tu jednu verzi a tou je ta původní.