Třetí zápisek, druhý zápisník

Další lékařský zápisník. Tento je mladší než modrobílý notýsek z předchozího zápisu, ale taky se mnou trochu cestoval. Desky nejsou ničím zvláštní. Šedá barva a nápis hlásající, že nějaká firma Thyrogen je na trhu už deset let. Může stejně dobře vyrábět léky nebo nářadí pro operatéry. Vevnitř mám klasicky pár mých vymyšlených blábolů jako ‚nezbední nemrtví‘ (to mě, tuším, napadlo při přemýšlení o zombie) a mám na deskách nalepenou zprávu z čínské sušenky pro štěstí o tom, že prožiju dlouhý a spokojený život. (Tak na to jsem zvědavá. :D )

A protože jsem slíbila příhodu z cestování, podělím se s vámi o to jak táta fikaně smlouvá. Letos v létě jsme trávili dovolenou na Fuerteventuře. Je to malý ostrůvek, ale pláž u vesničky Morro Jable je výborná. O zábavu se zase postaral taťka. Jednou večer jsme se celá rodina šli projít a jak se tak couráme, občas nakoukneme do nějakého obchůdku. V jednom jsme si začali prohlížet sluneční brýle a prodavač si usmyslel, že nás stůj co stůj donutí si něco koupit. Nakonec tátu zlanařil, aby si koupil tmavá skla, která se přicvaknou na normální optické brýle. Když viděl tátovu neochotu si je koupit, původně jsme se fakt jenom koukali, šel dolů z cenou. A nejenom s cenou, protože zahlédl tátovy tenisky, které když to řeknu jemně, s ním prošly mnohými léty a cestami a je to na nich vidět. Ne, že bychom neměli peníze na nové oblečení, ale já i táta sdílíme jeden zvyk, že když si oblíbíme nějakou naši věc, tak ji používáme velmi často, intenzivně i dlouho, protože se s ní těžko loučíme (táta nese loučení se starými tričky a botami ještě hůř než já). Tak nám pro jednou tátovo rozedrané oblečení přineslo něco praktického - poloviční slevu.