Árie běsů

Můj v pořadí druhý pokus o poezii v životě. A i s tímto začátečnickým dílkem jsem se zúčastnila soutěže pořádanou blogem Duše pisálka. Nedostala jsem se ani do sborníku, natož na stupně vítězů, ale Árii vyhazovat nebudu, pořád je součástí mého tvůrčího vývoje a upřímně řečeno jí mám celkem ráda, myslím, že ten rytmus se mi docela povedl.

Árie běsů

Říz a sek, škráb a skuč,

naše hymna světem zní.

Zakousne se do kůže

a zavrtá se do kostí.

Beznaděj vládne tvému životu, vše je nepřítel, když v zádech máš běsi.

Nič a vyj, dráp a bruč,

náš zpěv městem se nese.

Samotný děs bojí se nás,

hrůza strachy se třese.

Všechny uličky slepnou, sám by sis bulvy vyškrábal, když před sebou vidíš běsi.

Křik i ryk, řev i jek,

toť chór našeho díla.

Tma je bílá jak stěna,

stín v koutě se choulí.

Není kam se schovat, opouští tě síla, když kolem se hemží běsi.

Smýk a skuč, pád a bol,

rozléhá se slavná óda.

Na hon, na boj, na radost,

z prolité krve je velká.

(Ano, poezie je v rubrice povídky a to se ani nejedná o text z žánru básnická povídka, ale protože procentuálně produkuji víc prózy, než poezie, tak zatím web předělávat nehodlám.)