Duchařské historky

Vedle čtení, psaní a pár dalších věcí patří k mým oblíbeným činnostem hraní videoher. Nejčastěji na počítači, ale mám i pár konzolí. Na všechny, až na svůj úplně první game boy, jsem si našetřila sama. Ale o tom jsem se bavit nechtěla.

Chtěla jsem vám představit jednu hru, kterou hraju už měsíce a svým způsobem mě dost baví, i když někdy musí člověk nějakou dobu čekat, než může pohnout s úkoly, protože mu kamarádi ještě nedodali
potřebné suroviny.

Tahle hra je na facebook, takže hardcore pařané, co znají celonoční raidy ve wowku teď asi protočili panenky, ale mě to nevadí. Hra jako hra. Má své mouchy, ale na to, že běží na systému mikrotransakcí je to příjemná kratochvíle.

Je tu řeč o Ghost tales. V češtině by to byly asi Duchařské historky. Tohle horrorové téma je ovšem zpracováno tak, že to není vůbec strašidelné. Což může někoho odradit, ale já jsem strašpytel. Jsem si jistá, že u takové Amnesie nebo Five Nights at Freddy's by mě vyděsilo k smrti už intro. Jedinou další duchařinou, kterou snesu a užívám si, je Ghost Master, ale to proto, že já nejsem děšený, ale ten, kdo naopak ty chudáky děsí. A je to strategie, žánr, který mám obecně ráda.

V Ghost Tales se hráč převtělí do sympatické dívky Anny. Je zrzavá, tím si u mě body získala hned. Anna hledá svého dědečka, který se jednoho dne vytratil neznámo kam a už se nevrátil. Dědeček je nalezen hned v první etapě hry. Píšu etapa, protože se hra nedělí na levely. Ty se sice postavě počítají, ale samotné číslo vás ve hře nijak neomezuje ať je jak chce nízké/vysoké. Má to háček, dědeček je mrtvý. Dobrou zprávou ale je, že je z něj duch a tak s vámi může přátelsky pohovořit. Vysvětlí vám, že se dostal do města duchů, umřel a přidal se tak k zástupu výstředních obyvatel. Taky vám předá úkol. Vaším hlavním questem se stává osvobodit duchy a město od vlivu proradného Dramatika!

To se dělá tak, že vniknete někomu do domu, tam uklidíte všechny odpadky, najdete levitující postavu s maskou na hlavě a vyslechnete si její životní příběh. Pak buď hledáte mezi odpadem to, co zrovna potřebujete nebo požádáte přítele, aby vám to zaslal. Nebo si to můžete koupit, ale bacha. Křišťály člověk nedostává často a kupují se za skutečné peníze. Jak říkám mikrotransakce. Hráč toho nemusí využít, hrát se dá i bez placení, ale
v tom případě si sežeňte aspoň pět internetových kámošů, co to taky hrají.

A pak hurá na sběr odpadků. Naštěstí ty kupy nemusíte třídit, ale mrtvý jsou děsná čuňata. Nejlepší je, když se kvůli nějakému vedlejšímu questu vracíte do již jednou vyčištěného baráku a osvobozený duch tam má už zase nepořádek! Ale v těch hromadách špíny nacházíte mince, zkušenosti a různý materiál jako třeba dřevo. Další složku úklidu tvoří vymítání duchů. Duchové ve městě se totiž dělí na ty hodné (vypadají jako lidi, akorát jsou průhlední a vznášejí se) a na ty zlé, kteří vypadají nelidsky. Nejčastěji eliminujete oživlý sliz a krysohady. Zní to
nechutněji, než jak to vypadá. Ti slizouni jsou vlastně i docela roztomilí svým způsobem (například když jim vývojáři v době halloweenu nasadí na hlavy vydlabané dýně). Jenže jsou to stvořeni z negativní energie. Tedy pokud zrovna neběží valentýnský speciál, to pak klidně slizouni tvoří páry. Jeden sliz je vždy holčičí a druhý klučičí a koukají na sebe zamilovaně. Jak má tohle člověk vybíjet?! Odkdy je láska negativní emocí!

Když zrovna neběháte po všech čertech, - A že se můžete ocitnout kdekoliv. V podzemí, cestujete časem a občas dostanete i vlastní barák. - tak si můžete udělat chvilku na přizdobení městečka. Některé dekorace jsou zadarmo, některé se dají pořídit jen za Křišťály a jiné se dají získat pouze plněním úkolů či výhrou v soutěži pořádanou vývojáři.

Tak to bychom měli, jděte vymýtat.