Jak to vidím já: Young adult

Varování: Hrozí zvýšený výskyt myšlenek vyjadřujících vlastní názor autorky. Toto není míněno jako naučný článek, ale výlev pocitů. *hrobovým hlasem* Proto se mějte na pozoru!

Podle nápisu vám musí být jasné, že tento článek bude zaměřen na mé stanovisko ohledně termínu young adult.

Já jsem zastáncem používání správných termínů, i když leckdy mi to moji spolupozemšťané neulehčují, protože některé definice se mění závratnou rychlostí a pojmy někdy označují to, co by člověk od toho označení čekal nejméně. Podobně jsem na tom právě se slovním spojením young adult.

V angličtině znamená slovo young mladý a adult dospělý. Fajn, mladý dospělý. Když jsem na to poprvé narazila, tak jsem si utvořila určitou představu, co by to mohlo znamenat, ale bohužel jsem neměla pravdu.

Tenhle termín se posledních několik let používá v oblasti literatury. Někde šikovněji, někde si myslím, že méně. A hned vám řeknu proč.

Moje představa mladých dospělých byla tehdy ovlivněna mým vlastním životem. Chápala jsem to jako označení věkové skupiny. Už to slovo dospělý. Nejdřív mě napadlo, že je to reakce na vývoj společnosti. Kult mládí sice vyzdvihl do popředí mládež a problémy dospívání, jenže až na Petra Pana nezůstane nikdo dítětem navěky a tak se i z náctiletých jednou stanou dospělí. Někteří i duševně, jiní pouze papírově, no nicméně jsou zákonem uznáni za plnoleté. V době, kdy se pojem rozšířil jsem se zaradovala, protože jsem už taky za sebou nechala osmnáctý rok života a přišlo mi, že na trhu chybí knížky pro mladé lidi, co jsou dospělí, ale třeba studují nebo z jiného důvodu nezaložili rodinu a v současnosti je starší část obyvatelstva stále bere za mladá ucha, přestože jsou plnoletí.

Jenže ouha, ve světě zřejmě nikdo o zkušenosti lidí nad osmnáct let nestojí. Protože se vyvalila ohromná hromada nových titulů s hrdiny a hrdinkami pod 18, kteří nejsou ani v jejich knižním vesmíru považováni za plnoleté. A hádejte jakou nálepku dostali, aby na žebříčcích prodávaných titulů stoupaly vzhůru? Samozřejmě, že young adult!  

To je jako v módním průmyslu zvolání ‚Červená je nová černá!‘, kterému se člověk s nadhledem uchechtne, ale ve skutečnosti je to nebetyčná blbost.

Fajn, tak tenhle termín už je tedy zajetý s tím se nedá nic dělat, ale proč jsou marketingová oddělení nakladatelství tak slepá a nevidí potenciál ve věkové skupině 18 až 25? Proč jsou regály knihkupectví pomalu zavaleni mládeží, co chodí na střední školu? To má jako být vrchol života? Udělej maturitu, poraž temného lorda a pak si pro mě za mně někde v ústraní zajdi?

To ještě není všechno. Jsou lidi, kteří jsou dokonce schopní tohle pro mě pouhé označení věku vydávat za žánr! Žánr? Vážně? To žertuješ? Pokaždé, když čtu v článku zmínku o young adult jako o žánru, tak část mého já odejde do věčných lovišť. (Takže jsem právě spáchala částečnou sebevraždu.)

Žánr je přece závislý na prvcích jako jsou použité archetypy postav, vyprávěcí postupy apod., ne na cílové skupině. To by starověcí Řekové mohli rovnou říkat že to není komedie, ale je žánr pro-lidi-milující-dobré-konce.

Tak to by bylo. Názor vyřčen a hozen do světa. Co s tím budete dělat vy, je vaše věc.