Tak tohle je moc smutný a děsivý prolog. Na vlastní svatbě bych zemřít nechtěla. Škoda, že nejsou další díly, zajímalo by mě to, jak se to vyvine. :) Nemám k tomu celkem žádné výtky. :)
Krvavý mesiáš - prolog
15.05.2012 11:47
Hudebníci v koutě vyhrávají starou, ale pořád oblíbenou slavnostní melodii. Hudba zesiluje emoce, nenápadně navyšuje nádheru okamžiku. Rozléhá se místností, ve které na rámu dveří, po stěnách, dokonce i na bílé lavice tvořící dvě řady někdo pověsil květiny. Květy zformované do tvaru věnců i prostých, avšak líbezných pugétků, hrály vesměs pastelovými barvami. Jednu smetanově zbarvenou kytici nesla dívka procházející mezi lavicemi, na kterých seděli lidé, jež se na ní usmívali, snad obdivovali její krásu a přáli jí budoucí štěstí. Dívka jim úsměv neopětovala, přestože i její tvář byla rozzářena. Ne, její oči, jejich jiskrný pohled, ne, celá její bytost prostoupena štěstím, patřila mladíkovi na konci sálu. Zbývá hrstka ladných kroků, než se on stane jejím mužem a ona jeho ženou.
Ovšem jako, když se do symfonie vkrade falešný tón nebo jako když na hedvábném ubruse najdeme skvrnku od vína, přetrhla se nitka báječných pocitů. Zlostí rozkopnuté dveře do kostela, rozzuřené hlasy a štěkání zbraní se náhle rozlehlo v síni. Lidé v kostele si ani nestihli přát, aby okamžik klidu trval věčně. Mírumilovnou halu ve vteřině naplnil hněv a zoufalství.
Dívka oděná v barvě holubice stačila sotva doširoka rozevřít svůj laní pohled, když se po šatech rozlila velká skvrna rudá jako vyděšené rty. Mladík zachytil její ruku, ale přestože dlaň pevně svírala dlaň, život udržet nedokázal. Bezmocně sledoval zorničky, jak se postupně mění na nehybné skleněné kuličky. Snad si pomyslel, že měl sejít ze světa, místo své nevěsty, on. Snad mu to osud chtěl zvráceným způsobem vyplnit.
Na spánku ho zastudil dotek kovové smrti. Z místa, kde tušil ruku útočníka, se ozvalo cvaknutí. Dokud nás smrt nerozdělí, říkává se o svatbách…